| |
 |
| Obr.1: Anna se svým otcem |
|
Poslední ze šesti dětí Marthy a Sigmunda Fredových. Její příchod nebyl zrovna nejočekávanější. Podle rodinných přátel matka snášela těhotenství velice špatně. O dalších okolnostech hovoří i věta kterou oznamuje Sigmund Freud svému příteli její narození. "Kdyby to byl syn, poslal bych ti tu novinku telegramem, ale protože je to holčička, posílám ti tu zprávu později".O její výchovu se nakonec postarala sestra její matky. |
| Vlastní matku za to dokonce života přehlíží. Naopak role chápající otce, kterou Freud doma působí, jí přináší chvíle štěstí. Přesto že podporuje její intelektuální zájmy, posílá jí pro vzdělání do Cottage Lycea ve Vídni. Zde rozhodně žádného lepšího vzdělání nemůže dosáhnout. Annu to příliš nepřekvapuje a dál pilně studuje otcovy knihy. Ve čtrnácti již plně zná základy otcovi psychoanalýzy. Ráda by s otcem a Carlem Jungem odjela do Spojených států. Musí však zůstat doma a vést dál svůj boj s nesnesitelnou sestrou Sophií. Jejich rozepře nekončí ani po svatbě Sopie v roce 1913. Na svatbu její sestry Anna nesmí. Rodiče jí raději posílají do Itálie. Cesta za sluncem měla Anně prospět i s jejími fyzickými problémy. Poměrně hodně hubne a trpí na ženské potíže. Po návratu je zdravá a vrhá se, plna nových sil, do další práce. Pracuje ve středisku péče o děti a skládá základní učitelské zkoušky. Potom, co její setry opustí teplo rodinného krbu, naplno se stará o svého otce. Jak později sama přiznává jde spíše o boj s matkou a tetou. |
| Aby si vylepšila angličtinu vyráží na cestu přes LaManhce. Je jí 19 let a tak jí otec dává na cestu cenné životní rady. Velké nebezpečí na ni číhá pod jménem Ernest Jones. Tento "gentleman" ji dokonce požádá o ruku. Jde o budoucího předsedu Britské psychoanalytické společnosti a velkého kritika Fredových teorií. Anna dbá rad svého otce a odmítá ho. Pravděpodobně dělá dobře, protože zvučnost jejího jména jí přináší příliš mnoho obdivovatelů. Pod tímto tlakem Anna zjišťuje že jí přitahují spíše ženy. Za jejího působení v Británii vypukne válka. Anna se dobrodružnou cestou přes Gibraltar a Janov dostává zpět domů. Začíná učit ve své bývalé škole. Na otcových večírcích přednáší o psychoanalýze a sní o lepší budoucnosti. To že by se chtěla stát lékařkou, otec příliš neschvaluje. Freud nakonec roku 1918 svoji dceru analyzuje. Tímto krokem splňuje základní profesní podmínky budoucího terapeuta. Nakažena tuberkulózou přestává učit a píše více článků pro Fredovy časopisy. V roce 1920 odjíždí do Haagu na vědecký kongress. Stává se tak plnohodnotným členem Vídeňské psychoanalytické společnosti. Splňuje se její životní sen. Má společnou práci a se svým otce. Přestěhuje si i pracovnu a to přímo naproti otcově. Přijímá pacienty jak dospělá tak děti. Za války pomáhá židovským Sirotkům.Postupně se čím dál tím víc specializuje právě na děti. Není proto divu že si bere do osobní péče synovce Ernesta, jehož matka umírá při chřipkové epidemii. Náhle však otce postihuje nejzákeřnější nemoc. Lékaři u něj objevují rakovinu a okamžitě ho operují. Má velké pooperační problémy. Anna se samozřejmě stává jeho hlavní opatrovatelkou. Aby otcovi co nejvíce pomohla, pouští se i do dalšího nelehkého úkolu. Vydává jeho spisy a pomáhá s vedením Mezinárodní psychoanalytické společnosti a její vídeňské pobočky. Vztah mezi otcem a dcerou se nadále prohlubuje. Teď již patrně nic toto pouto nerozdělí. Freud v tom právem vidí problém. "Nemohu ji od sebe odpoutat a nikdo mi s tím nechce pomoci". Touto větou několikrát dává najevo svoji obavu o vlastní dceru. Později si uvědomuje že jeho dcera pravděpodobně trpí nějakou psychickou poruchou. Jako první přichází s teorií Elektřinina komplexu. Jde o chorobnou závislost na otci, hraničící až s milostným citem, a současně nenávistí až žárlivostí na vlastní matku. |
| Po zlepšení otcova stavu se Anna dále věnuje svému výzkumu analýzy dětí. Aby lépe porozuměla rodinné situaci svých pacientů, začíná se stýkat s jejich matkami. Takto se seznamuje s mladou Dorothy Burlinghamovou. Jde o dědičku klenotnické firmy Tiffany, která přijíždí do Vídně léčit jedno ze svých čtyř dětí. Anna brzy analyzuje i ostatní děti a Dorothy se stává její celoživotní družkou. Při této práci také poprvé nesouhlasí se svým otcem. Uvědomuje si obrovský rozdíl mezi dětským a dospělým pacientem. Vyslovuje myšlenku, že psychoanalytik by měl svému pacientovy plnit některá jeho přání, aby získal jeho důvěru. U dětí pak vyžaduje tzv. přípravné stádium, které pacienta více vtáhne do samotného procesu analýzy. |
 |
| Obr.2: Dorothy a Anna |
|
| Největší rozpor s otcovými myšlenkami však vidí ve využití volných asociací. Podle Freudovských výkladů náhodnou srážku autíček lze spatřovat důkaz toho, že dítě spatřilo pohlavní styk svých rodičů. Anna však tvrdí že dítě mohlo něco podobného zahlídnout třeba na ulici. Přesto že tyto reakcionářské myšleny šíří veřejně, nikdy nevystupuje přímo proti svému otci. Jako svůj terč si vybírá své kolegy, kteří pevně stojí za freudovským výkladem ve znamení sexu. Jejím hlavním terčem se stane Melanie Kleinová. Přesto, že její otec s některými jejími názory nesouhlasí, snaží se jí bránit před zpětnými údery. Tato role ochranitele mu zůstává až do jeho smrti v roce 1939. V této době Freudovi utíkají před nacisty do Londýna. Anna i zde tvrdě pracuje. Přednáší na seminářích a přijímá další pacienty. Během dalších dvou let se stává ředitelkou tří válečných jeslí pro chudé děti. To jí umožní dále studovat dětské pacienty. Zaměřuje se především na léčbu stesku po matce. Svým pacientům ale nikdy matku nenahrazuje. Spíše zůstává sama dítětem svého velkého otce. V této době se k ní stěhuje Dorothy. Její manžel, doktor Burlingham , trpící těžkou duševní chorobou a páchá sebevraždu. Vztah mezi Dorothy a Annou je prý spíše sesterského typu. Spojují je také intelektuální zájmy. Dorothy intenzivně pomáhá Anně na jejím výzkumu a při práci na vědeckých knihách. Poslední dítě Anna analyzuje v roce 1949. |
| Dalších 30 let se věnuje především výcviku nových terapeutů. Nadále však pokračuje ve výzkumech na poli mateřství a péče o dítě. Velké množství zmapovaných léčených případů formuje její myšlenky které se dokonce stávají součástí britského zákona o dětech z roku 1975. Za svou celoživotní práci získává sbírku čestných doktorátů a další různá ocenění. Všechny je vyvěsí ve svém domě v Hampsteadu. V tomto kraji také zakládá svoji celosvětově proslulou kliniku. Velké množství času také věnuje pletení. Ano, pletení které v mládí tak nenáviděla, jí na sklonku života přináší uklidnění. Její spolupracovníci a kolegové na to vzpomínají s úsměvem. Pletla dokonce i na sezeních s pacienty. Je to opravdová ruční práce, vysvětluje Anna později. |
| V sedmdesátých letech se na poli psychoanalýzy objevují nové směry, které se výrazně vzdalují od Anniných názorů. Je z toho značně znepokojena.Vrací se do role posmutnělé a bezbranné dcery svého velkého otce. Prodělává infarkt a musí odstoupit od své oblíbené jízdy na koni i od delších vycházek Samota a stesk jejímu zdraví nijak nepřidává. Přesto že celý život zasvětila dětem, nikdy vlastní neměla. Svou celoživotní přítelkyni pochovala již před třemi roky. Aby svůj stesk zmírnila nosí svetry které po Dorothy zůstaly. Na sklonku života Anna mluví o svém životě dost skepticky: "Nemyslím, že by můj život byl to nejlepší téma na biografii. Nebyl dostatečně akční! Mohli byste ho shrnout do pár slov - strávila ho s dětmi". Její život končí 8 října 1982. |
| |
| Použité Zdroje: |
|
1. Cosmopolitan-Mini Březen 2002
|
|
